Fíkovník škrtič

​

Fíkovníky jsou opadavé nebo stálezelené keře, stromy nebo liány. Některé druhy rostou jako tzv. škrtiče, které

ovinou kmen hostitelského stromu spletí dřevnatých stonků a postupně jej zadusí. Zřídka rostou jako epifyty.

U epifytů a některých lián bývají vyvinuty adventivní vzdušné kořeny. Stromy mají nezřídka u paty kmene opěrné pilíře.

Rostliny obsahují mléčný latex. Listy jsou jednoduché, střídavé, řidčeji vstřícné nebo víceméně přeslenité. Čepel listů

je celistvá nebo laločnatá, se zpeřenou nebo dlanitou žilnatinou, lysá nebo chlupatá, celokrajná nebo zubatá. 

Palisty jsou u většiny zástupců charakteristicky kápovitě srostlé a uzavírající vrcholový pupen, opadavé nebo

víceméně vytrvalé. Na bázi střední žilky nebo v úžlabí hlavních žilek na spodní straně listů bývají voskové žlázky.

Rostliny jsou jednodomé nebo dvoudomé. Květenství fíkovníku je velmi specializované, nazývané sykonium nebo

prostě fík. Fíky jsou přisedlé nebo stopkaté a vyrůstají v úžlabí listů nebo přímo z větévek či kmenů, výjimečně i pod

úrovní terénu. Samotné květy jsou velmi drobné, bezkorunné a jsou umístěny na vnitřní straně duté češule (receptákula),

která je s vnějškem spojena jen drobným apikálním pórem, někdy navíc uzavřeným šupinovitými listeny. Na bázi fíku jsou

obvykle 3 zákrovní listeny, někdy jsou přítomny i opadavé nebo vytrvalé šupinovité listeny na boční straně. Ve fíku jsou

až 3 druhy květů. Květy jsou obvykle podepřeny kalichem až se 6 laloky. Samčí květy obsahují nejčastěji 1 až 3 tyčinky, v samičích

je jediný semeník s 1 nebo 2 nestejnými čnělkami. Sterilní květy jsou podobné samičím, netvoří ale semena a obvykle jsou obydleny fíkovými vosičkami. Plodem jsou nažky, obvykle uzavřené v dutém zdužnatělém fíku.[2][3]